Šikmé střechy staveb v mírném a chladném klimatickém pásmu jsou neseny různě složitými podpůrnými konstrukcemi – krovy. Krovem tedy rozumíme každou samostatnou prostorovou konstrukci jejímž úkolem je nést krytinu chránící stavbu proti přírodním vlivům okolního prostředí. V našem klimatickém pásmu byly krovy již od počátku součástí těch nejstarších lidských staveb. U přístřešků opřených o skálu nebostrom, či samostatných stanů či chat tvořil krov vlastně valnou většinu celé konstrukce. Postupným vývojem se krov stal jednou ze samostatných, avšak prakticky naprosto nezbytných, součástí mnohem složitějších staveb, kterým díky svým uměleckým a slohovým charakteristikám říkáme architektura. Při jejich zhotovování se tradičně používalo především dřeva, jehož přirozené vlastnosti umožňují navrhovat trámové prostorové soustavy o velmi velkém rozpětí. Dovolují tak zastřešit nezměrnou variabilitu různých typů staveb od těch nejdrobnějších dočasných až po monumentální architekturu překonávající přirozená lidská měřítka.
Dochované historické krovy jsou neodmyslitelnou součástí našeho hmotného kulturního dědictví. Dokládají vysokou úroveň tesařského řemesla, které v sobě odpradávna spojovalo prostorovou geometrickou a konstrukční představivost s výtvarným citem a smyslem pro řemeslný detail. Jejich hlubší poznávání vede ke zkvalitnění péče, jakou si tyto památky zasluhují mimo jiné pro svou neobyčejně vysokou vypovídací hodnotu. Povrch tradičně opracovaných trámů konzervuje sebemenší stopy po opracování různými druhy ručních i mechanických nástrojů, stopy po rozměřování jednotlivých prvků a jejich spojů i po montážním stavebním číslování. Schopnost dřeva uchovávat tyto informace celá staletí bez výraznějších změn je obdivuhodná.
Postupné zdokonalování používaných krovových soustav a jejich konstrukčních detailů nám umožňuje historické krovy popisovat, typologicky klasifikovat a dokonce přibližně časově určovat. Významným nástrojem při exaktním datování vzniku jednotlivých konstrukcí či jejich úprav je dendrochronologická metoda, která umožňuje přesně stanovit rok kácení kmenů použitých při stavbě. Nejstarší dochované krovy na našem území pocházejí z průběhu 14. století. Jejich konstrukce, typologicky zvaná hambalková, byla tvořena pouze příčnými vazbami složenými z páru krokví, několika hambalků a vazného trámu. Příčnou tuhost konstrukce zajišťovaly velké šikmé vzpěry v podobě tzv. ondřejských křížů a patní vzpěry. Krovové konstrukce byly vytvářeny schématickým řazením těchto vazeb za sebou a podélné propojení zajišťovalo pouze laťování nesoucí
střešní krytinu.
Čtěte také: Vazníky a jejich výroba
Pozdní středověk 15. a 16. století přinesl spolu s dalším rozšiřováním a monumentalizací staveb nutnost jejich podélného provázání pomocí vložených vazeb a samostatných stolic. Jak se ukazuje posledním výzkumem, sloužily tyto stolice nejenom ke statickému podélnému provázání ale z velké části i k samotné stavbě takových náročných konstrukcí. Jako hlavní konstrukční princip jsou tyto dvojrozměrné rámy v podobě stojatých stolic charakteristické pro renesanční krovy 16. a 17. století. V jednoduchých variantách, zejména u venkovských staveb, je tento typ krovů používán až do sklonku 19. století.